Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

 BERNSKÝ SALAŠNICKÝ PES - BERNER SENNENHUNDObrazek

Země původu: Švýcarsko
Použití: původně hlídací, honácký a tažný pes na selských dvorech, dnes rodinný, mnohostranný pracovní pes.

Krátký historický přehled
Bernský salašnický pes je selský pes starého původu, který byl chován v předalpských oblastech a částech švýcarského středozemí v okolí Bernu jako hlídací, honácký a tažný pes. Podle osady a hostince Dürrbach u Riggisbergu, kde se tento dlouhosrstý, tříbarevný selský pes obzvlášte často vyskytoval, získal své puvodní jméno "dürrbachský pes" (německy "Dürrbächler").

Po předvedení takových psů na výstavách již v letech 1902, 1904 a 1907 se v listopadu 1907 spojilo několik chovatelů těchto psů z Burgdorfu s cílem chovat bernské salašnické psy jako čistou rasu. Založili "Švýcarský klub dürrbachských psu" a stanovili charakteristické znaky rasy. V roce 1910 bylo na jedné výstavě psu v Burgdorfu, na níž přivedlo své psy mnoho sedláku z okolí, vystaveno již 107 psů tohoto plemene.

Od té doby si rasa, nazývaná nyní v rámci ostatních švýcarských salašnických psů "bernský salašnický pes", rychle získávala příznivce v celém Švýcarsku a brzy i v sousedním Německu. Dnes je bernský salašnický pes díky své atraktivní tříbarevnosti a své přizpůsobivosti známý a oblíbený jako rodinný pes v celém světě.

Celkový vzhled:
dlouhosrstý, tříbarevný, více než středně velký, silný a pohyblivý pracovní pes se silnými končetinami, harmonický a vyrovnaný.

Důležitý poměr těla (formát):
poměr výšky v kohoutku k délce těla je asi 9:10, spíše ve hřbetě a bedrech kratší , než dlouhý.

Charakter a chování (povaha):
jistý, pozorný, bdělý a nebojácný v každodenních situacích, dobromyslný a přítulný v chování vůči důvěrně známým osobám, sebejistý a přátelský vůči cizím lidem, středního temperamentu, dobře ovladatelný.

Hlava:

silná. Lebka se jeví z profilu i zepředu mírně klenutá, vyznačený, ale ne príliš výrazný čelní sklon (stop), mírně znatelná, střední, čelní rýha, morda (krajina obličejová, partie nosu) silná, středně dlouhá, rovná

pysky: málo vyvinuté  a přiléhající, s černými okraji
čenich: černý
chrup: úplný, silný, nužkový skus
oči: tmavohnědé, mandlového tvaru s dobře přiléhajícími víčky
uši: trojúhelníkové, lehce zaoblené, vysoko nasazené, středně velké v klidu ploše přiléhající
krk: silný, svalnatý, středně dlouhý

Tělo:
silné, kompaktní

hrudník: dosahuje až k loktum, široký s výrazným předhrudím, hrudní koš v průřezu široce oválný
hřbet: pevný, rovný
bederní partie: široká a silná
zád: mírně zaoblená
břicho: nevtažené

Ocas (prut):
hustě osrstěný, dosahující alespoň k hlezennímu kloubu, v klidu svešený, v pohybu vznášející se na úrovni hřbetu, nebo nesený poněkud nad ním.

Končetiny:

PŘEDNÍ KONČETINY:
celkově: postavení spíše široké, při pohledu zepředu rovné a soubežné.
lopatky: dlouhé, silné, šikmo uložené, s rameny tvoří ne příliš tupý úhel, přiléhající a dobře osvalené.
nadprstí přední nohy: téměř kolmo postavené, pevné.
tlapy: krátké, zakulacené a dobře uzavřené, prsty dobře klenuté.

ZADNÍ KONČETINY:
celkově: postavení při pohledu zezadu rovné, ne příliš úzké, nárty ani tlapy nesmějí být vtočené dovnitř, ani vytočené ven. Vlčí drápky (paspárky) musí být odstraněny.
stehna: dosti dlouhá, při pohledu ze strany tvoří s bérci zřetelný úhel, široká, silná a dobře osvalená.
hlezenní klouby: silné, dobře zaúhlené.
chody: prostorné, vyrovnaný pohyb při všech druzích chodu, volný posun a dobrý kmih zadních končetin, v klusu při pohledu zepředu i zezadu přímočaré vedení končetin

Osrstění
:
druh srsti:
dlouhá, rovně splývavá nebo lehce zvlněná.
zbarvení srsti: sytě černá základní barva se sytým hnědočerveným pálením na tvářích, nad očima, na všech čtyřech nohách a na hrudi a s bílými znaky na místech, jak je následovně uvedeno:

  • čisté, symetrické, bílé znaky na hlavě:
  • lysina, která se směrem k čenichu oboustranně rozširuje v bílé zbarvení mordy. Lysina nesmí nikdy sahat až k červenohnědým skvrnám nad očima, ale musí být od nich oddělena proužkem černé srsti. Bílé zbarvení mordy dosahuje nejvýš k ústním koutkům.
  • bílá, přiměřeně široká průbežná kresba na hrdle a hrudi.

žádoucí: bílé tlapky, bílá špicka ocasu.
tolerována: malá bílá skvrna na šíji, malá bílá skvrna v řitní krajině

Velikost
:
Psi:
kohoutková výška 64-70 cm, ideální 66-68 cm
Feny: kohoutková výška 58-66 cm, ideální 60-63 cm


Chyby:
Každá odchylka od výše uvedeného znění standartu je považována za chybu. Hodnocení chyb musí být přímo úměrné stupni odchylky a je třeba přitom brát v úvahu, do jaké míry je negativně ovlivněno to podstatné.

  • jemná kostra
  • předkus a podkus
  • chybění jiných zubu než nanejvýš 2 P1 (nejmenších premoláru). Chybějící M3 se jako chyba nehodnotí
  • entropium, ektropium
  • prohnutý hřbet, přestavená zád, klesající linie hřbetu
  • stočený ocas, zalomený ocas (Knickrute)
  • výrazně kudrnatá srst

Chyby v bílých znacích a barvě srsti:

  • chybějící bílé znaky hlavy
  • příliš široká lysina, nebo bílé zbarvení mordy, které zřetelně přesahuje přes koutky pysku
  • velká bílá skvrna na šíji
  • bílý límec kolem krku
  • bílé znaky na předních nohou, které zřetelně pšesahují nad polovici nadprstí (holínka)
  • rušivá, asymetrická kresba na hlavě a hrudi
  • černé skvrny a pruhy na bíle zbarvené hrudi
  • nečisté bílé znaky (silně vystupující pigmentové skvrny)
  • hnědý nebo rezavý nádech základní černé barvy

Povahové chyby:

  • nejistá povaha (bázlivost)
  • agresivita

Chyby vylučující z ocenění:

  • rozštep nosu
  • modré oko, "břízové oko" (tj. bíle nebo modře skvrnitá duhovka)
  • hladkosrstý nebo krátkosrstý s podsadou (stockhaar)
  • chybějící trojbarevnost
  • jiná než černá barva srsti těla

Pozn.: psi musí mít dvě normálně vyvinutá varlata, která jsou zcela uložená v šourku.